La Iguana vám určitě připomene Karlíka a továrnu na čokoládu. Johny Deppa tu sice nenajdete, ale Luis a jeho rodina jsou taky moc fajn. A protože Umpa Lumpů je nedostatek (ten můj musí místo výroby čokolády chodit do školy), pomáhají tu místo nich dobrovolníci . Ale jinak se i tady točí většina aktivit právě kolem čokolády. A protože jsem už za ten týden stihla něco okoukat, v dnešním příspěvku vám dám návod, jak si vyrobit vlastní čokoládu.
Pro začátek budete potřebovat nějaké kakaovníky. Nejlépe celou plantáž. Ta místní se nachází v kopci za řekou. A protože jsem kůže líná a dál než k řece se zatím nedohrabala, vyfotila jsem vám aspoň plod kakaovníku rostoucí v zahradě před domem.
Až si pořídíte vlastní plantáž, dejte si majzla, koho na ní pustíte. Stephanie mi vyprávěla, že zhruba 30% sklizně každoročně zlikviduje plíseň. Dříve zde nic takového neznali, oblast byla před šířením plísně přirozeně chráněna horami. Ovšem jednoho dne přišel inspektor, který putoval po kakaovníkových plantážích ve Střední Americe. Plíseň, kterou sem, pravděpodobně na oblečení, zavlekl, zlikvidovala v oblasti Mastatalu několik kakaových farem. La Iguana jako jediná přežila, ale s následky této návštěvy se potýká dodnes. Dost děsivý příběh.
Následnou část procesu znám jen z vyprávění, protože sklizeň kakaovníků probíhá v červnu a v říjnu, takže této srandy se tentokrát nezúčastním. Ze sklizených plodů se vydloubají semena – kakaové boby, které se následně několik týdnů fermentují a suší.
A odsud už mohu hrdě prohlásit: „Byla jsem při tom!“
Takže, připravte si zásobu pytlů s kakaovými boby a jdeme na to:
1. Pražení . Boby namočte do vody, aby se trochu nacucali, čímž prodloužíte proces pražení a zajistíte, že nebudou upražené jen svrchu. Tuhle část práce s „hypermoderní“ pražičkou vám ráda přenechám. V 30C vedrech se více ohřívat nepotřebuji ani já, známá milovnice tepla.
2. Upražené boby nechte vychladnout na připraveném sítu.
3. Po vychladnutí je pěkně jeden po druhém, ručně zbavte opražené slupky. 1 kilo vám bude trvat asi hodinu. Až bude po všem, vaše ruce budou hodně podobné těm, jaké znám od bráchy, když vyleze zpod auta. Ale nebojte nic, kakao voní mnohem příjemněji, než motorový olej.
4. Opražené a oloupané boby semelte v této drtičce. Kdybyste ji nabídli do technického muzea, asi by po ní rádi skočili. Vy se jí ale určitě nezbavujte. V celém procesu výroby čokolády je to jediný krok, který není poháněn lidskou silou a tudíž jde zde o nejvyšší technologický pokrok.
5. Semletou hmotu napěchujte do lisu, utáhněte a sledujte, jak vytlačený tuk odkapává na dole umístěný talíř. A teď se hrdě poplácejte po zádech. Získali jste první produkt - vlastnoručně vyrobené kakaové máslo. Později ho využijete při pečení různých dobrot, nebo odlité do malých krabiček prodáte turistům, kteří ho si ho budou mazat po těle jako skvělý krém v bio kvalitě.
6. A jedeme dál. Odtučněnou kakaovou hmotu ručně rozdrobte a prosijte na 3 druhy hrubosti. Tu nejjemnější využijte/prodejte jako kakao. Střední hrubost se budeme dále potřebovat pro výrobu čokolády a ta poslední nahradí při pečení cokies čokoládové hrudky.
7. A konečně přichází to, na co se těšíme nejvíc. Výroba čokolády. Doufám, že jste si nezapomněli z nedaleké farmy opatřit dostatečnou zásobu třtinového cukru. Přeměnit jeho skupenství z tvaru stlačeného válce na sypký cukr není pro začátečníka zas až taková sranda. Mé skóre je 1:1 – tedy jeden puchýř od svírání nože na jedno kilo cukru.
8. Cukr smíchejte s kakaem v poměru 0,8kg cukru na kilo kakaové hmoty.
9. Směs znovu umelte. Tentokrát pěkně ručně. Tady trošku ulevíte svědomí, protože se přitom zapotíte tak, že určitě musíte spálit aspoň část kalorií z toho kvanta čokolády, kterou se tu od rána do večera ládujete.
A teď už jdeme vážně do finále. Do vzniklé hmoty přidejte trochu rozpuštěného kakaového másla, kokosového sirupu pro lepší konzistenci a příchuť dle vaší nálady. Vanilkový extrakt, kávu, mentol, pomerančový likér, pistácie,.. já mám asi nejraději tu se zázvorem (čerstvě sklizeným na zahradě.)
11. Z hmoty odvažujte 16g kousky, z kterých v připravené formě vytvarujte čokoládové bonbony. Tohle už bez starostí můžete svěřit i takovému telátku, jako je Nadine (teď spoléhám na to, že se k mému českému blogu nikdy nenachomýtne J)
Jeden čokoládový bonbon si můžete z La Iguany koupit za 250 colonů, tedy cca 10Kč. Může se to zdát dost. Ale když si uvědomíte, kolik je za jejich výrobou práce a že za dopolední směnu vyrábíme zhruba 3x týdně tak cca 200 bonbonů, z nichž ještě velká část zmizí v nenažraných dobrovolnících a zbytku rodiny, není výdělek na uživení 7 členné rodiny nijak závratný (Kostarika je nejdražší zemí ve Střední Americe. Zdejší ceny, pominu-li ovoce a zeleninu, se hodně blíží těm našim.) Však se tu také nikdo v luxusu neutápí. Místní nemají ani auto. A navíc, kupujete opravdu to nejlepší. Organické kakao, organický třtinový cukr a přírodní příchutě. Éčka a konzervanty, pesticidy ani umělá hnojiva sem zatím naštěstí nedorazily…
Žádné komentáře:
Okomentovat