Hotovo. Školní projekt konečně dopsán a odeslán. Zbytek banánů sežrán (jo, tím chlupatým nenažrancem.) A já připravena změnit plány a posunout se kousek dál.
Tohle místo je nádherné. Ale já už se tu začínám trochu nudit. Alex má hubu plnou plánů, jenže v jejich realizaci mu brání příliš času stráveného na Facebooku a sledování jihoamerických telenovel. Maňána.
Pobyt v La Aldea byl úžasný zážitek a věřím, že těch mohu před svým odjezdem do Panamy nasbírat ještě spoustu. Proto ráno balím, rozloučím se s Chavez rodinou a odpoledním autobusem se přesunu do nedalekého Mastatalu.
Možnosti dobrovolnického pobytu tu nabízí několik bio farem, což by mohla být příjemná změna. Alexovci jsou moc fajn, ale ty zbytky spálených pet lahví a dalších odpadků na zahradním ohništi mne tu dost vadí. Také cítím, že moje předsevzetí ctít zdejší kulturní odlišnosti je pro mne při pohledu na mrazák plný masa, který je většinu dne vypnutý, protože vyhazuje pojistky, čím dál těžší. Už i Mel musela zaregistrovat, že se poslední dobou masu a všemu smaženému snažím vyhýbat, protože dnes byla k obědu jen vařená rýže s fazolemi, salátem, vejcem natvrdo a chaiote (zelený plod stromu rostoucího vedle domu, který se vaří a chutná trochu jako cuketa), za což mne její bratr musí určitě nenávidět. Takže nejvyšší čas zvednout kotvy, než si ten krásný zážitek, který na pobyt tady mám, nějak pokazím.
V Mastatalu mám v plánu strávit pár dní na farmě, která se zabývá pěstováním a zpracováním plodiny, na které mám silnou závislost. Kdo mne zná, už určitě tuší, co se zde vyrábí. Ostatní pustí z hlavy marihuanu a nechají se překvapit.
Žádné komentáře:
Okomentovat