Z mých dosavadních zápisků můžete mít pocit, že tenhle výlet je plný jen pozitivních zážitků. A budete mít téměř pravdu. Ale vše má i svou stinnou stránku. Pokud cestujete do exotických zemích a nemáte je v plánu poznávat ze sterilního prostředí několika-hvězdičkových hotelů, musíte být připraveni vedle nádherných pláží, přírody a přátelských lidí i na kulturní odlišnosti, jiné zvyky, normy. A tak myslím, že bude fér, zmínit se tu trochu i o této stránce věci.
Takovým nejkřiklavějším rozdílem jsou tu jiné hygienické normy. Tahle kuchyň by rozhodně žádnou naší kontrolou neprošla. A má babička by z toho asi měla rovnou smrt.
Třeba mrazák. Vypadá, že by pamatuje příjezd Kolumba a tak to i s tou jeho výkonností není valné. Co je na dně, zmrzne, potraviny navrchu v pohodě tečou. Kus ledu, z kterého se sekáčkem postupně odsekává do nápojů pro hosty (a samozřejmě i pro nás) se tu v igelitce povaluje mezi nakrájeným bůčkem a plastovými pixlami s hotovkami.
Lednice nejen, že nemá žádný řád, ale jídlo do ní uložené se tu zásadně nepřikrývá. Oschlé pinto nikdo neřeší, prostě se při vaření další dávky přihodí oschlý zbytek do pánve. Po mixování zbyl kus ananasu? Šup s tím lepkavým kouskem přímo na mřížkatou polici v lednici. Mladý Joseph je líný si kus melouna ukrojit a tak do něj lžící vydlabává obrovské krátery přímo v lednici. Okoralý povrch pak už opravdu nemáte šanci odkrojit.
Ale už to, že se určité potraviny dostanou do ledničky, je vlastně úspěch. Například vajíčka se zásadně skladují mimo. Salmonelozu tu asi neznají. Stejně tak máslo. Tedy máslo.. margarín, což už vůbec nechápu. Žijeme v zemědělské oblasti a smažíme vejce na margarínu. (Když se ptám Mel, proč nepoužívá máslo z mléka, kouká na mne vyjeveně. Vypadá, že informace, že margarín nemá s máslem moc společného je pro ní novinka.) No a pak různá uvařená jídla a jejich zbytky. Mel večer uvaří hrnec hovězího, které se zde podává s rýží a bramborama. Nejen, že hrnec zůstává celou noc stát v kuchyni na stole, ale nacházím ho tam (a zachraňuji) ještě po jejich odjezdu do San José, kde tráví rodina celý den. Připomínám, že jsme v tropech a denní teploty tu dosahují ke 30C.
Muchničky jsou stálou součástí naší kuchyně a nikdo to moc neřeší. Zalitujete kusu papáji, který se nepřikrytý povaluje na stole, obalený drobným hmyzem. Za pár hodin se k obědu podává papájový džus. Hádejte z čeho?
Ptám se Mel, kam mám odnést zbytky, které jsou určeny pro psy. Prý se o to postará Alex, protože já nevím, kde mají psi misku. Leží tam ještě za 3 dny. (jo a ta miska je hned vedle vchodu!)
Také jsem se tu stala permanentní manuální myčkou nádobí. Ne, že by mne do toho někdo nutil. Jenže se mi nedaří zbavit vnitřního bloku vůči tomu, že po večeři je tu zvykem pohodit nádobí do dřezu a maňána. Zítra je taky den. Představa, že se to ráno bude šmudlat studenou vodou, je na mne, Evropanku, trochu moc. Takže se po každém jídle dobrovolně zvedám a mažu ke dřezu, protože jinak by se po zbytcích našich jídel producírovaly mouchy ještě za několik hodin.
Hodně se tu jí smažená jídla. Tortilly, bůček, banany, pro hosty hranolky, hamburgery. Friťák nahrazuje hliníkový hrnec plný oleje. Ten se zřejmě nikdy nevyměňuje. Maximálně doplní dalším olejem z kýble pod dřezem, který ale vypadá, že už nějakým dlouhodobým fritovacím procesem jednou prošel….
Takže milí přátelé, plánujete-li si výlet do nějaké ne příliš rozvinuté země, přibalte si do batůžku také velkou dávku tolerance. Uvědomte si, že to je teprve rok, co do téhle restaurace zavedli elektřinu. Představte si, jak to v časech života bez elektřiny vypadalo asi u nás. Čas je tu trochu pozadu a zatím tu stále vládnou zkušenosti předávané z generace na generaci nad různými normami a regulacemi. A evidentně jim to život neubírá. Alexův děda zemřel v 96 letech, do posledních měsíců byl fit a dědovi Rosy-Marie je už dokonce 106 a stále je prý v rámci možností soběstačný.
A koneckonců, kvůli novým kulturním zkušenostem jste sem přeci přijeli. Tak na chvíli zapomeňte na upjaté evropské hygienické nároky. (tohle v uvozovkách, protože podíváte-li se na některé Pohlreichovi pořady, zjistíte, že zas až tak moc se to u nás neliší). Váš žaludek to určitě zvládne bez problémů , stejně jako ten můj.
Žádné komentáře:
Okomentovat