Je to tak. Ota Pavel by ze mne měl radost. Dnešním dnem jsem se přidala k početnému zástupu českých rybářů.
Alex na svém pozemku chová ryby. Nazvat to rybníkem by bylo dost megalomanské, je to opravdu jen rybníček. Ale Alex se dušuje, že v něm žije asi 700 ryb. No, já tedy nevím..
Když Alex přichází s nápadem, že jdeme „fishing“, beru to jako dobrý vtip. Očekávám, že naši večeři pořídí jedním máchnutím podběráku. A tak se, po zjištění, že to myslí naprosto vážně, poměrně dobře bavím. Kdesi sehnal červíky, na bambusovou tyč přivázal vlasec s háčkem a čímsi, co připomíná splávek a olalá – prut je na světě. Když pak sedí na břehu rybníčka, který přejdete dvěma kroky a s vážnou tváří „nahazuje“, směji se už docela nahlas.
Neberou. Alex asi o pověstné rybářské trpělivosti moc neslyšel, celou dobu huhlá „no quieren comer“ (nechtějí jíst) a za 10 minut to vzdává. Vysvětluje, že ryby to odpoledne krmil, takže jsou nažrané a neberou. Nu což, Mel stejně chystá k večeři jakousi obdobu našeho rizota.
Za dva dny celý pokus opakujeme. Tentokrát by ryby měly být hladové a já získávám výsadu držet prut. Asi to bude mými nedostatečnými zkušenostmi, nebo co, ale i tentokrát ryby celou tuhle naši hru ignorují. Alexovi s nimi už ale dochází trpělivost a přichází s novou loveckou metodou. Kdesi vyhrabal kus sítě. Takže vyhrnout kaťata a jde se na „výlov rybníka“.
Tato drastická rybářská metoda už zabírá a v síti nám kromě velkého množství vodních rostlin a pidirybiček uvízne i pět větších, které se při troše fantazie dají považovat za potencionální večeři. Všichni, kromě mne a Hernanda, který je tu také nový a ještě netuší, co se bude dít, rybu k večeři odmítají. Takže tohle nám bude, jako chuťovka, určitě stačit.
Naše budoucí večeře
Dorybaříme společně se západem slunce.
No a teď ta nejsmutnější část příběhu. Příprava večeře. Mel si do kuchyně kecat nenechá, a už vůbec ne někým, kdo je schopný smažit placky ze strouhaných brambor s česnekem a jakýmsi divným kořením. Takže i tentokrát je vše plně v její režii. Ryby se okoření česnekem a jakousi obdobou naší vegety (fůůůj) a za chvíli letí do hrnce s rozpáleným olejem (jo, jo, tím vyjetým). Všeobecně se tu všechno maso „zabíjí“ do mrtva, medium steak tu opravdu nedostanete (což je asi při zdejších hygienických podmínkách rozumné.) Ale čerstvé rybě opravdu stačí jen chvilka. Mel ji fritovala na rybí škvarek kolem 30 minut (nezapomněla, v průběhu jsem se několikrát ujišťovala, zda opravdu ví, co dělá). Pochopila jsem z toho úmysl usmažit ji tak, až se dá jíst i s kostmi, protože těch má jinak tohle malé chuďátko opravdu hodně. No, já nejsem moc vybíravá a většinou sním vše, ale tuhle rybí sušenku jsem, s ohledem na své zuby a žlučník, opravdu nedala.
A tak odcházím spát s černým svědomím, že výsledek mého prvního rybářského pokusu, zahynul zcela zbytečně.
Žádné komentáře:
Okomentovat