Vzhledem k současnému počasí v ČR, snad nebudete brát můj dnešní příspěvek jako provokaci. Přijde mi ale líto se s vámi o toto úžasné místo nepodělit. Jak už jsem zmínila, i La Iguana má svůj přístup k řece. Voda je tu důležitá podmínka k přežití pro všechny farmáře. Oproti La Aldee jsem tu ovšem zaznamenala dva významné rozdíly: 1) Máme tu Stephanie, která jako samozvaný průvodce životem na farmě činí celý proces hledání přístupu k řece daleko méně napínavější. 2) V téhle řece je skutečně voda!
Možnost zaplavat si po dopolední práci je v tomhle počasí vítané zpestření a tak ji využíváme dost často. Cesta k řece trvá cca 30 min, což je v odpoledním vedru dost únavné. Naštěstí vede mimo prašnou silnici a navíc, je tu i na co koukat.
Nejprve mravenci. První část cesty vede přes pastvinu sousední farmy, během níž vám v jednu chvíli zkříží cestu tito pracanti. Leaf-cutter ants (jejich český název opravdu neznám) nepřehlednete. Na vyprahlé, rozpraskané cestě, vypadá dlouhá šňůra pochodujících zelených listů opravdu bizardně. Až při bližším ohledání objevíte mravence. Disciplinovaně, jeden za druhým, kamsi vláčí okousané kusy listů, které několikanásobně převyšují jejich vlastní velikost. Organizace zde funguje bezchybně, denně je můžete pozorovat, jak pochodují po naprosto stejné trase.
Kousek za mravenci zahneme vpravo a seběhneme prudký kopec (dolů to jde samo, zpět to bude horší.) Pak projdeme kolem banánové plantáže, která také patří k naší farmě.
To odsud k nám doráží pravidelné zásoby téhle dobroty.
Banány se tu všude sklízejí ještě zelené. Jak mi bylo vysvětleno, dozrát na stromě nemají díky ptákům, opicím a dalším banánomilcům, šanci. Hned vedle kuchyně máme pro banány vybudován malý přístřešek, z boku chráněný sítí (která by před Alexovým pizotem neměla nejmenší šanci obstát), kde banány velmi rychle dozrávají.
Máme tu tři různé druhy. Dva, které na fotce drží Juan Luis, jsou určeny pro přímou spotřebu. Koník nese na hřbetu ještě platany, tedy druh vhodný pro tepelnou úpravu. Mňam.
Odsud už je to k řece jen kousek. Když ji přebrodíte, cesta pokračuje zase do kopce kolem těchto krásných mangovníků (manga bohužel dozrávají až v dubnu)
až k naší kakaové plantáži.
Bohužel, i kakao je právě mimo sezonu a tak pojďme raději zpět k vodě. Moře a pláže jsou určitě super, ale musím uznat, že plavání v řece obklopené džunglí má taky své nesporné kouzlo.
Když se vydáte po proudu, narazíte zde na několik hlubších „swimming holes“ (plavecké jámy? Snažím se vyhnout anglickým výrazům, ale některé pojmy zní v češtině prostě hrozně). Zde se dá slušně zaplavat.
Tyto místa jsou propojena drobnými vodopády a lagunami, které trochu připomínají whirpool a divoké řeky z našich akvaparků. Vstupné zdarma a o opalovací plochu se zde budete dělit jen s leguány (a méně oblíbenými mravenci a pavouky). Uřvaná děcka tu prý občas zastupují opice (já ale ještě neměla tu čest). No neberte to.
Žádné komentáře:
Okomentovat