Trochu jsem googlila, tak jsem chytrá a vím, že národní park La Cangreja je poměrně mladý, vznikl teprve v roce 2002. Chrání poslední původní deštný prales v jižní části Kostariky. Impulsem pro vyhlášení chráněné oblasti a později národního parku byl především razantní úbytek vody v řece Rio Negro, která oblastí protéká. Radikální kácení lesa místními zemědělci způsobilo úbytek vody v řece téměř o 2 třetiny během několika desítek let, což představuje vážné riziko pro veškerý život v této oblasti. Zemědělci tu nyní nesmí kácet stromy bez povolení, nesmí používat chemikálie a regulace omezují i druhy stromů, které zde mohou pěstovat (například se zde nesmí vysazovat nové kakaovníky). Tyto restrikce vedli mnoho z nich k odprodeji půdy a přesunu své činnosti do jiných oblastí, kde se mohou lépe realizovat. Vykupuje ji od nich nadace, která k tomuto účelu vznikla a která ji následně věnuje národnímu parku.
Nejcenější v La Cangreja je místní vegetace. Roste tu několik tisíc druhů rostlin a stromů, z nichž 6 je endemických pro oblast jižní Kostariky a 2 druhy stromů dokonce endemické pouze pro tuto oblast (to znamená, že nerostou nikde jinde na světě).
Park je poměrně malý a neposkytuje proto dostatek prostoru pro velké savce. Mnoho druhů zvířat bylo v minulosti vyhubeno lovem (Alex vyprávěl, že s pytláky tu bojují stále). Z druhů co znám tu žijí jeleni, aguti (prý jich je i na našem pozemku spousta), no a samozřejmě nám dobře známí pizoti - nosáli (včera mi ten náš chlupatec téměř způsobil infarkt, když mi málem skočil za krk. Vyšla jsem z kuchyně a vyrušila ho při kradení banánů, které máme pověšeny na stromě vedle baru. Kvůli žrádlu je schopný proměnit se i ve veverku.) Jo a prý taky opice. No tak o těch jsem tu ještě neslyšela, budu se na to muset poptat. Jo a samozřejmě jako všude v Kostarice, velké množství ptáků. A hadi. No jo, i ti jedovatí. Neboj, Baruš, já se od nich držím dál J.
Jako cizinci budete za vstup do národního parku platit 8$. Nebo budete mít kliku, že bydlíte poblíž a nepřijedete autem. Pak se vám nejspíš stejně jako mě, podaří proklouznout bez placení, protože dům správce parku se nachází až 100 metrů za odbočkou k Rio Negro.
Do parku vyrážím brzy po ránu. Dám si jen kafe a kus vánočky. Pinto dnes k snídani klidně oželím, fazolí s rýží si tu ještě užiji dost. V 6:45 vyrážím a před půl osmou jsem u brány parku. Je tu naprostý klid. La Cangreja určitě nepatří mezi hlavní kostarické atrakce, není tu sopka, dramatické vodopády, či snadno pozorovatelná zvěř. Tak se tu nejspíš turisté zastaví jen náhodou při jejich cestě na jih k pacifickým plážím a národnímu parku Manuel Antonio. Alex mi vyprávěl, že dole u řeky, hluboko v pralese, občas kempuje větší skupina Američanů. Zřejmě nějací ochranáři. Po pár týdnech pak dorazí do Alexovi restaurace, snědí metráky jeho pinta a vypijí lednici chlazeného piva.
Dnes se tu jen porozhlédnu. Scházím dolů k řece a po zdolání prvního kopce se vracím zpět. Chci být zpátky po desáté, abych Mel pomohla v kuchyni.
Vegetace je tu trochu odlišná v porovnání s tou, která roste podél cesty. A až na pár druhů, které znám z našich květináčů, pro mne naprosto neznámá. Vysoko nad sebou slyším spoustu ptáků, občas v křoví něco zašustí, ale bez pomoci zkušeného průvodce je v takhle hustém porostu obtížné cokoli zahlédnout. Tak si aspoň si užívám motýlů. Jeden pro mne dosud neznámý druh se mi tu předvádí několikrát. Rozsah jeho křídel musí být min. 15 cm. Má nádhernou blankytnou barvu. Škoda, že se nenechají ukecat na fotku. Přestože venku svítí slunce na plné obrátky, tady je příjemné klima a poměrně tma. Foťák mi vše bere s bleskem.
Rio negro
Cestou si můžete zahrát i šachy J
Pěkný kousek
Cestou zpět opět zahlédnu párek papoušků ara. Občas je sleduji i z naší restaurace. Většinou je vídám v páru a i když létají poměrně vysoko, svou přítomnost dávají hodně hlasitě najevo. Moc ráda bych si prohlédla tyhle fešáky zblízka. Ale jak jsem četla na internetu, lovci tu v minulosti napáchali pěknou paseku a zvěř je proto hodně plachá.
Zpět domů se vracím po desáté hodině. Sluníčko už mezitím vystoupilo vysoko a svou tropickou silou pere do zaprášené ulice. Nic příjemného. Ponožky mám propocené skrs naskrz a na každé noze cítím puchýře. Tak myslím, že si dám s procházkami aspoň na dva dny pauzu.
Moc pozdravů všem do zamrzlé Evropy!
Žádné komentáře:
Okomentovat