Když se zeptáte místních, kolik ostrovů tvoří Filipíny, zeptá se vás, jestli máte na mysli počet při odlivu, nebo při přílivu. Tak či tak, celkové číslo se dostane přes 7100 ostrovů. Vyhnout se zde moři je tak téměř nemožné.
I my po týdnu zvedáme kotvy z Manily a vyrážíme obhlídnout zdejší pláže. Jako cílovou destinaci volíme Puerto Galera na ostrově Mindoro. Natale zde má "letní" dům a místo dobře zná. Cestovat s námi se mu v této době moc nechce, ale představa, že by nás nechal v jeho haciendě samotné bez pomoci služebných, kteří by kolem celý den poskakovali s hadrem na prach a košťaty, stlali naše postele a vyvářeli, je pro něj naprosto nepřijatelná. A když zmíním svůj plán opatřit si potápěčskou licenci, domlouvá nám ubytování u svého známého Giuseppa, dalšího Itala, který má v Puerto Galera malý dovolenkový resort a zároveň potápěčskou školu.
Filipínská infastruktura je na hodně mizerné úrovni, ale cesta do Puerto Galera je poměrně snadná. Po dvou hodinách v autobuse a hodinové plavbě lodí dorážíme na místo.
Oproti 14 milonové Manile je Puerto Galera ospalé městečko. I když tohle označení je trochu nadnesené. Získávám pocit, že polovina místních obyvatel se snaží uživit jako pouliční obchodníci a v malých temných krámcích podél dvou ulic, z kterých se celé tohle městečko skládá, pokouší prodat cokoli je k dispozici. Ryby, maso, zeleninu a ovoce, buráky, uvařené jídlo nabízené z několika hrnců v malém stánku kolemjdoucím, staré hadry či turistické cetky... Druhá polovina obyvatel si vzala půjčku na tricykl a v tom obchodním mumraji se pokouší urvat zákazníka, aby si vydělali aspoň na splátku půjčky.
Mezi tím vším pobíhají polonahé děcka, podvyživení psy a slepice. Pokud vás chudoba pobuřuje, Filipínám se vyhněte. Je zde všudypřítomná. I když zde je v porovnání s šílenou Manilou aspoň trochu tlumena nádhernou okolní přírodou.
Samozřejmě Giuseppe přizpůsobil svůj malý rezort západním standardům a tak tu máme zajištěn veškerý komfort a díky kombinaci čerstvých ryb, zeleniny, ovoce a Italskému citu pro dobré jídlo si tu připadám jak v labužnickém ráji. Hostům je zdarma k dispozici loď, která dvakrát denně vyráží do lokalit poblíž korálových útesů a tak střídám šnorchlování s opalováním na střeše lodi, abych doladila pleťový odstín.
Aby byl ten ráj dokonalý, domlouvám si lekce potápění s Paulem, dalším italským fešákem s neuvěřitelně vyvynutou muskulaturou. A mám ho jen pro sebe! : ) Při potápění v 1,5m hlubokém a 10m širokém bazénu s veškerou výbavou si připadám jak atrakce pro místní hosty. Ale buď jsou zvyklí, či velmi taktní, nikdo se mi do očí nechechtá a protože základní techniku zvládám poměrně rychle, po hodině už vyrážíme rovnou na moře.
Zdejší potápěčská lokalita patří mezi nejkrásnější na světě. Paulo mne je celou dobu po mém boku, kontroluje množství vzduchu v mé vestě a upozorňuje na spoustu úžasných tvorů, které bych díky jejich dokonalým mimikrám mezi korály přehlédla. Proplouvám milóny malých rybek neskutečných tvarů a barev, pozoruji hejna větších ryb. Naprosto mne ignorují, stačí natáhnout ruku, abych se jich dotkla, což ve mě vzbuzuje pocitc že jsem součástí tohoto světa. Spíš než že plavu, mám pocit, že létám. Úžasná euforie. Bohužel se ale potvrzují mé obavy z vyléčeného zánětu ucha. Nedaří se mi vyrovnávat rozdíly tlaku a každý metr klesání je pro mne problém. Pod 6 metrů už to nešlo, čímž skončil můj sen o dalším potápění, protože to je na získání licence opravdu málo. Škoda. Tomuhle koníčku bych propadla snadno.
Žádné komentáře:
Okomentovat