Manila 2. část

Co dál se dá ještě podniknout v Manile?

Pokud jste propadli shoppingu, určitě si tu přijdete na své. Trávení volného času v nákupáku zde frčí snad ještě víc než u nás. Celkem to chápu, je zde klimatizace a zdejší moderní obchody nabízejí, narozdíl od chudoby a špíny venku, iluzi života v civilizaci. Najdete tu všechny známé oděvní značky, dokonce i Baťu, samozřejmně nechybí McDonalds, Starbucks, a spol. V South Mall je k dispozici i ledová plocha slušné velikosti, pokud dostanete chuť otestovat v tropech brusle, ve Festival Mall zas vnitřní horská dráha. Ceny jsou tu ovšem srovnatelné s Evropou, takže zde potkáte jen místní vyšší vrstvu. 

Ve Filipínách se prý vyplatí nakoupit perly a ruční výrobky domorodců. O průměrných cenách perel na trhu nemám páru, ale proutěných výrobků mám plný batoh. Ale o tom až někdy příště.

Až vás unaví nákupy i hluk místní dopravy, zajděte se podívat na americký hřbitov. Nejsem velký fanoušek vojenských pomníků, ale tohle místo působí uprostřed všeho toho blázince jak oáza klidu. A mozaiky zobrazjící mapy a vývoj války v Pacifiku jsou fakt zajímavé.

 Za zmínku stojí také čínský hřbitov. Tohle je také celkem šílené místo. Zatímco okolo lidé živoří v polorozpadlých obydlích, početné rodiny na pár metrech čtverečních, zde si bohatí Číňané kupují místa pro hrobky za stovky tisíc a budují neskutečné stavby. Spousta hrobek připomíná běžný dům. Mrtví tu mají několik pater, toaletu i kuchyň. Jejich pozůstalí sem pak v neděli chodí jak na víkendový byt a tráví tu často celý den.

A pokud máte silné žaludky, nenechte si ujít oblíbenou Filipínskou zábavu, kohoutí zápasy. Naše cesta sem byla zábavná. Rozhodli jsme se zažít trochu dobrodružstí s veřejnou dopravu a použít služby Jepnee. Natale nám vysvětlil, kde se místo zhruba nachází, ale přeci jen, orientovat se zde vyžaduje trochu zkušeností. Při prvním podezření, že bychom mohli být na místě se Salvatore ptá řidiče: "Promiňte, je tohle Sabung? (kohoutí zápasy v Tagalo řeči)". Dočkali jsme se kývavé odpověďi: "Yes, sir!". A tak vystupujeme a po dobrodružném přechodu čtyřproudé silnice zjištujeme, že jsme samozřejmě vystoupili blbě. První střed se slabou stránkou uctivé Filipínské povahy. Filipínci se na vás budou vždy usmívat a i když nerozumí na co se zrovna ptáte, uctivé kývají a potvrzují: "Yes, sir". No nic, chytáme další Jepnee a tentokrát už pokračujeme až do naší destinace.

Kohoutí zápasy jsou fakt něco mimo naše kulturní chápání. Jakási obdoba našich kasín, jde zde především o sázky. Aby se prachy točili a vše trochu urychlilo, každému zápasícímu kohoutovi se před zápasem připevní na jednu nohu ostrý nůž, jakási břitva.

Přímo v ringu se pak majitel snaží své zvíře pořádně rozdráždit, zatímco v publiku se přijímají sázky na vítěze. Jak přesně to funguje jsem moc nepochopila, je u toho ale hrozný řev a vzduchem lítají peníze zmuchlané do kuliček pro přesný zásah.

Samotný zápas je pak velmi rychlý, zřídka přesáhne jednu minutu. Zásah ostrým nožem vyřídí protivníka velmi efektivně, jakmile se soupeř nehýbá, je konec.

Vítěz má pak nárok na ošetření případně ušetřených ran a putuje do místní "nemocnice".

A tohle je místo pro poražené: