Doprava v Manile, 3.2.2014

Filipínská populace roste obrovským tempem. Většina dospělých, se kterými se zde setkávám pochazí z 8 - 12 dětí. Poslední dobou se prý toto číslo snížilo, průměrná rodina dnes už mívá "jen" kolem 5 potomků. Stejným tempem se rozrůstá i Manila. Natale vzpomíná, jak na místo, kde je dnes Ayala Alabang a jeho dům, jezdili před lety pro mléko. Byla zde farma. Kde je dnes moderní čtvrť plná mrakodrapů bylo ještě nedávno rýžové pole. 90% města ještě stále zabírají squoty a polorozpadlé chatrče, ale s rostoucí ekonomikou už se začínají více prosazovat i modernější obytné čtvrti. Zastaralá infrastruktuře naprosto nestíhá tento vývoj pokrýt a tak jízda po místních silnicích je neskutečný zážitek.

Nejčastějším veřejným dopravním prostředkem jsou jeepnee. Původně to prý byly skutečně jeepy, které sem dorazily během války spolu s Američany. Místní si je po jejich odchodu prodloužili a začli používat ve veřejné dopravě. Dnešní jeepnee už nemají s jeepy nic moc společného. Motor pochází z jakéhokoli auta z druhé ruky a kapoty jsou vyrobéné šikovnými domorodci. Jen tvar zůstal. Stejně jako v Panamě, zastávky tu sice existují, ale v praxi se nastupuje a vystupuje kdekoli si kdokoli mávne a to zezadu.

Pak jsou tu tricykly. Stará motorka, na kterou se nacpou tři pasažéři plus další 2-3 do přivařeného vozíku.

V Manile se pak všechny tyhle filipínské dopravní speciality smíchají s luxusními auty, náklaďáky, koňskými povozy i malými děckami řádícími na kolech a dohromady vytvoří neskutečných chaos. Pravidla tu nikdo nerespektuje, nejspíš ani nezná, z dvouproudé ulice je rázem čtyřproudá, co na tom, že jedu v protisměru. Vrchol tomu dávají prodejci, kteří se v tomhle blázinci proplétají a do okýnek projíždějích aut nabízí ovoce, zákusky, hodinky, či cokoli jiného se vejde na tác a dalo by se zde střelit. Všude troubení, hluk, křik a bordel. A já jsem z toho nadšená, tohle se prostě u nás nezažije. 

Nejhorší ze všech filipínských řidičů je Natale. Kombinace jeho italského temperamentu s pochycenými filipínskými zlozvyky, je smrtelná. Rozčiluje se, že filipínci neznají pravidla, ale sám všechny chodce naprosto ignoruje, včera se tomu týpkovi přijíždějícímu z prava vyhnul s šílenou akcelerací jen o pár milimentrů, troubí vlastně permanentně a neustále vykřikuje katze, merde a pičo, což je také jakási italská nadávka, i když prý slabšího kalibru než u nás.