Los Quetzales trail

Quetzal je nádherný pták, kterého šťastlivci mohou spatřit především v Guatemale a v Panamě, právě v okolí sopky Baru. Je opředený legendami dávných Májů, kteří jej považovali za boha vzduchu a peří z jejich ocasů často zdobila obleky vysokých náčelníků. Zabít quetzala bylo nepřípustné, k získávání peří byli proto ptáci vždy po odchycení a oškubání vypuštěni zpět. Legenda také říká, že dříve quetzalové nádherně zpívali. Po vpádu Španělů však utichli a znova zazpívají teprve tehdy, až bude země opět naprosto svobodná (zdroj: Wikipedia).

Quetzal (zdroj: ukradeno kdesi na internetu, autorovi se tudíž omlouvám)

A právě po quetzalovi je pojmenován další trek, Los Quetzales trail, spojující Boquete a Punto Cerra, který by měl patřit k nejkrásnějším v Panamě.

Když se probouzím po téměř 18ti hodinovém spánku, nejprve zjišťuji, zda jsem vůbec schopná chodit. Zdá se, že nohy mě ještě udrží, takže dobrý. Dalším úkolem je vymyslet, jak naložit s dalším dnem v Boquete. Proflákat ho v tomhle hostelu, či pidiměstečku určitě nehodlám. Původně jsem uvažovala o raftování, ale protože jsem si nebyla jistá, jak budu dnes schopná fungovat, raději jsem se včera na rafting nenahlásila a na recepci mi nyní potvrzují, že na dnešek už je pozdě. Zapisuji se tedy na zítra. A hledám alternativní řešení. Mohla bych se přidat k nějaké výpravě za horkými prameny, nebo vodopády. Ále těch jsem si užila loni v La Cangreja dosyta. Takže nakonec se rozhoduji pro známý Los Quetzales trail. Jedná se o 10km trek, tak to mě snad po včerejších 30km nepoloží.

Začátek cesty začíná nevinně mezi loukami a několika farmami s výhledem na kopce, které na mě čekají. Ten pohled mi připomíná, že během téhle cesty bych měla vystoupat přes tropický deštný prales do pralesa mlžného.

Když pominu floru patřící do tropického pásu, pohled na říčky, které cestou přecházím, mi kdoví proč připomínají naše Krkonoše.

I po vstupu do lesa se dobře udržovaná cesta stále ještě tváří přívětivě. Při mírném stoupáním procházím pralesem s nádhernými rostlinami a stromy všude kolem .

 

 

 

 

 

 

Ovšem mé nadšení netrvá dlouho. Cestou potkávám několik turistických skupin, často s průvodci, ovšem všichni mají jedno společné - jdou opačným směrem, tedy z Cerro Punta do Boquete. Důvod pochopím zhruba po hodině cesty, kdy se přede mnou vynoří schody stoupající prudce vzhůru. Budu je zdolávat celé následující dvě hodiny. Některé z nich tak vysoké, že se při jejich překonávání obávám, abych si nevykopla koleny zuby...  Cítím, že veškeré mé svaly na spodní části těla už naprosto rezignovaly a jsou v permanentním napětí i pokud se zrovna nehýbu. Jestli se mi poslední dobou stýskalo po nějakých výletech, poslední dva dny jsem si ten deficit tedy rozhodně vynahradila. Skoro se těším, až se zas proměním zpět v plážového povaleče.

 

Ale dobře, uznávám, že Los Quetzal trail je opravdu pěkný. A pokud se vám podaří v závěru cesty seznámit s Joem, americkým expatem, který vlastní malý hotýlek v Panama City a nyní tráví v Boquete dovolenou, nenápadně se mu vetřít do auta, abyste nemuseli shánět taxi a ještě se cestou zpět nechat pozvat do úžasné Fresa café, kde místo kávového menu nabízí vše s jahodami pěstujícími se v Cerra Punto, určitě stojí za to se sem vydat. Pohár jahod se šlehačkou a výborné jahodové frapé mi dělají luxusní sladkou tečku za tímhle výletem.