Via Espana
Jinak mne Panama-City moc nezaujalo, podle očekávání. Nikdy jsem nebyla city-girl, na to mám Barbušu :). Nejvíc mne baví místní autobusy. Tedy ty staré, celé pomalované a ukřičené. Kromě nic tu tedy jezdí i takové ty běžné nudné, co máme doma taky.
Panamci jsou opravdu přátelští. Někteří až moc. Typově sem vůbec nezapadám, takže se setkávám s mimořádnou pozorností, která se vyvíjí od poznámek "bella" či "bonita" až po výkřiky z projíždějících aut "I love youuuu". Nicméně až na jednoho "sociála", který si později neomaleně řekl o 5 dolarů, nikdo z nich nepřekročil hranici obtěžování. Takže milé čtyřicátnice a výše, cítíte-li potřebu zvednout si sebevědomí, Panama může být v tomto ohledu zábavnější, než hodiny u psychiatra :)
Jako samotná ženská se tu cítím naprosto bezpečně. I když samozřejmě ostražitost vůči zlodějíčkům, kteří tu jako v každém velkém městě, číhají na zoufalé turisty, je určitě na místě.
Tenhle pán zastavil místní dopravu a trval na tom, že si ho musím vyfotit. Má to mít :)
Taky jsem si dnes ověřila, že úroveň mé španělštiny je opravdu mizerná. Ale koneckonců, proto jsem taky tady..
Další průzkum Panama-City možná zvládnu při zpáteční cestě. Zbytek dne trávím v hostelu nad školním projektem. A v 11 večer mi odjíždí autobus do Kostariky.
Žádné komentáře:
Okomentovat