Mám další den volna a ráda bych navštívila některý z okolních ostrovů. Souostroví Bocas del Toro tvoří devět větších ostrovů a kolem tisíce pidiostrůvků. Monica je za mou pomoc vděčná. Volné dny využívám jen zřídka a v kuchyni se motám od rána do večera, což je hodně nad rámec původní dohody. Takže když jí oznámím, že si plánuji vzít volno, bez váhání to odkývne. A když slyší, že se chystám na výlet lodí, zavolá agentuře, které dohazuje své hosty a zařídí, že s nimi mohu jet zdarma. No tak super!
Ráno po deváté se registruji v pidi-kancelářičce jedné z mnoha místních společností, které provozují vodní taxi a lodní výlety. Jako všude ve Střední Americe, je tu chaos a na mé jméno na listu pro dnešní výlet chybí. Místní zaměstnanci na sebe chvíli emotivně pokřikují, aby se dohodli, co se mnou. Za chvíli si někdo vzpomene na Moničin telefonát a já vyfasuji tužku a mohu krasopisně připsat své jméno na list. Slávka, Czech Republic. Registrace hotova, můžeme vyplout!
Žádné velké turistické výletní lodě tu nenajdete. Místní loďky mají kapacitu kolem 12 lidí. Nakonec nás vyplouvá osm – tři páry mlaďochů z Německa a Norska a náš průvodce-kapitán v jedné osobě a já.
První na programu dne je hon na delfíny. To zrovna není můj hlavní zájem, podobných atrakcí jsem již díky José Luisovi nasycena. Ale cestou do Zátoky delfínů projíždíme labyrintem mangrovníků, které rostou všude kolem přímo z vody a tvoří stovky malých ostrůvků. Je to úchvatné, i když počasí fotkám zatím moc nepřeje. Ale postupně se to vybere. Šance na slunečný den je tu 50:50, tak jsem si to raději pojistila předem u Connie. Povídám: „Connie, zítra jedu na lodní výlet, tak mi prosím objednej dobré počasí“ a ona na to: „Aha. Jo jasně, objednám máslo….“. Tak takhle naše konverzace probíhá často. Občas mám problém s přízvuky americké angličtiny a Američani mají na oplátku občas problém porozumět mně. No ale uznejte – zní weather a butter podobně???
Mangrovníky
Lovíme delfíny. A nejsme jediní. Kromě nás tuto zátoku křižují další čtyři loďky. A zatímco ostatní vedle delfínů téměř vypínají motory a potichu je následují, náš průvodce volí opačnou strategii. Jakmile zahlédneme v dálce ploutev, vytočí motor do maximálních obrátek a vedle delfína brzdí téměř smykem. Na takový randál ovšem evidentně žádný z nich není zvědavý a tak elegantním obloukem mizí pod hladinou, abychom ho už víckrát nespatřili. Prostě pako.
I přesto se ale nakonec každému podaří ulovit snímek delfíního hřbetu a tak konečně můžeme vyrazit k hlavnímu cíly dnešního dne – ostrovu Zapatillos.
I přes počáteční nedorozumění, Connie mi to počasí objednala na jedničku. Během cesty se obloha vyjasňuje a tak nás ostrov vítá v celé své kráse s modrým nebem, azurovým mořem a nádhernými plážemi. Kromě toho nás také vítá správce místního mořského národního parku, který se hned po přistání vynoří z džungle, aby nás každého skásl o pět dolarů.
Dostáváme na tři hodiny rozchod a tak se vydávám na průzkum ostrova. Moc času mi to nezabere, ostrov je neobydlený a za půl hodiny ho obcházím kolem dokola. Prý se na těchto ostrůvcích často natáčí reality show, takové ty boje o přežití. Jo, uznávám, že tu příroda nabízí moc pěkné kulisy. Zbytek času trávím ve vodě, nebo na osušce s knížkou. Příjemně proflákané odpoledne.
Taky máte pocit, že vám ten starý kmen chce něco naznačit? :)
Jsou tři hodiny, čas návratu k naší loďce, Líně se zvedám a pokouším se z těla oprášit písek. Zalézá potvora všude. Když se dopracuji k zadní části těla, ztuhne mi úsměv. Ty staré plavky, které jsem si vzala, že už je tu dodělám, jsem právě dodělala. Přesně uprostřed půlek mám patnácticentimetrovou díru. Naprosto čistý řez. Takže můj současný model je taková reverze na tanga. Jedinou část zadnice, kterou tanga zahalují, já mám nahou. Báječné. Netuším, kdy k tomu došlo. V případě, že jsem si takhle vykračovala během svého výletu kolem ostrova, mají mí spolucestující velkou šanci, že se jejich fotky z dovolené stanou hitem internetu.
Cestou zpět náš průvodce staví poblíž dalšího ostrova a vysvětluje, že toto místo je oblíbená šnorchlovací lokalita, takže kdo chce, může zde obdivovat korálové útesy a podmořský svět. Dáme si zde půl hodiny pauzu. Samozřejmě chtějí všichni. Když rozdá všem ostatním šnorchlovací náčiní, naše pohledy se setkají. V hlavě si promítnu obrázek mé nahé zadnice houpající se na hladině a v duchu mu říkám: „Věř mi, tohle opravdu nechceš vidět. Takový pohled by tě nejspíš utopil“. Ale nahlas neříkám nic, ostentativně si házím nohy na přední sedačku, z kabely vylovím knížku a tvářím se, že šnorchlování, na které jsem se moc těšila, je zábava leda pro děcka.
A tak si aspoň spravuji náladu při posledním programu tohoto výletu. Oběd v jedné z místních restaurací, která je postavena na kůlech přímo nad mořem. Objednávám si rybu a z terasy pozoruji množství rybiček, korálů a hvězdic, které jsou krásně viditelné všude kolem. Úžasné.
 |
| Stezka na toalety |
Žádné komentáře:
Okomentovat