Bastimentos, 82. den, 15.4.2012

Má poslední cesta v souostroví Bocas vede na ostrov Bastimentos. Tenhle výlet jsem dostala nařízený. Connie zde před pár měsíci absolvovala canopy tour a prohlásila, že tohle si v žádném případě nesmím nechat ujít.  Canopy tours a zipline jsou k vidění i v jiných částech Panamy a Kostariky, ale nějak mne svištění na laně nad pralesem nelákalo. Adrenalinové zážitky podobného typu ráda přenechávám Verunce a navíc to není zrovna levná záležitost. Dát 50 dolarů za něco, co vám díky velké rychlosti nedovolí postřehnout v pralese jakýkoli život, jsem prostě odsoudila jako nesmysl.

Jenže Connie trvá na tom, že tuhle akci musím ještě před svým odjezdem stihnout. Protože je to prostě blást. Nejsem si jistá, co přesně tohle slovíčko znamená, ale jak je u Connie něco blást, tak vás to prostě dostane do kolen. A tak tedy jedu. Za prvé, protože je to ten blást. A za druhé, protože ženské starší než má mamina se prostě musí poslouchat, že? I když nosí dredy..

Ráno je všechno špatně. Monica s canopy také nemá moc zkušeností, ale kamsi zavolala a prý se mám v devět hlásit na Bastimentu. Jenže vodní taxi, kam mě poslala, v devět teprve odjíždí z našeho ostrova. Takže jsem ve městě zbytečně o hodinu dříve a navíc leje jako z konve. To tedy bude výlet. Zašívám se do blízké kavárny, objednávám kafe a čokoládového mufina na uklidnění a v duchu nadávám Connie, do čeho mě to uvrtala.

 Naštěstí to ale byla jediná stinná část dne. Jakmile sednu do loďky mířící k vedlejšímu ostrovu, počasí se začíná uklidňovat a při příjezdu do přístavu už je úplně po dešti. Bezoblačno dnes nebude, ale to pro tenhle typ výletu není potřeba. Pro dokonalé zlepšení nálady nás tu vítá delfín, opět nějaký samotář, a na břehu vřeští opice.

Registrace na zipline probíhá v recepci hostelu, kam mne z přístavu přiváží elektrické vozítko a kde se mě také hned ujímají tři mlaďoši. Na dnešní dopoledne nikoho dalšího nemají, takže jsou tu jen pro mě. Bezva. Když mě soukají do sedáku a všech těch popruhů, jsou samá sranda:  „Co, bojíš se?“  No jasně, že bojím. A vy se bojte taky, protože až vám žuchnu dolů jak hruška, budete to vy, kdo mě bude tahat zpět. A že se pronesu.

Náklaďáček nás vyveze na nejvyšší bod ostrova. A abychom byli ještě výš, musíme vylézt tyhle schody:

Vyfuním až na dřevěnou plošinu vybudovanou kolem stromu. Zatraceně vysoko.

Jeden z mlaďochů  se uchytí na lano, vedoucí nad stromy, bez váhání skočí a za chvíli mi téměř mizí z dohledu. Počká na mne na dalším stromě. Jeho kolegyně připevňuje k lanu můj sedák a dává mi pokyn, ať zvednu obě nohy. Šmankote neblázni, koukni na tu výšku!

Ale protože nerada bývám za hysterku, tak se nechám ukecat a jedu:

Má první jízda je hodně nervózní a křečovitá. Ale s každou další tomu začínám přicházet na chuť. Je jich tu celkem sedm a ty poslední, nejdelší, už si vysloveně užívám. Z výšky mám nádherný výhled na prales pode mnou i nedaleký oceán. Lítám jako pták. Connie měla naprostou pravdu. Je to blást.

Mezi jednotlivými zipliny tu mají nachystané drobná zpestření v podobě přechodu po pohyblivých kládách, vysutých mostech nebo po laně. Všimněte si hlavně mých stylových žabek, v kterých to celé absolvuji J

A tohle jsou ti, co mě tu měli na krku. Musím jim poslat pět hvězdiček na tripadviser, protože jsem si ty dvě hodiny díky nim opravdu skvěle užila. A měním názor na canopy tour. Chci další!

No tak schválně. Kdo si typne, jak jsem prožila zbytek dne? Přesně tak, pro změnu na pláži. Ale protože jsem si už vyslechla pár nejapných poznámek, že už jsou ty fotky pláží trapné, žádnou sem nedám. I když i na Bastimentu jsou táák krásné. Tak dlouhé. A tak opuštěné.

Takže u téhle fotky přehlédněte pláž a soustřeďte se jen na tu orchidej v horní levé části, ju?

A ještě vám musím ukázat "mušličky", které se tu po těch plážích povalují. To nalevo není dar moře podivného tvaru, nýbrž má pantofle pro představu velikosti .

Z jedné pláže jsem našla cestu vedoucí do džungle a tak si na chvíli udělám výlet i tam. Během přechodu jedné říčky plaším hejno malých kajmánků. Safra, kdepak mají asi maminku? Kajmani mě tu celkem překvapili, o jejich existenci na našich ostrovech jsem neměla tušení. Po návratu mě Connie ujišťuje, že jsem je identifikovala správně. Minulý měsíc objevili jednoho dospělého ve vedlejší opuštěné garáži. Hmm, asi si budu během svých dalších výprav dávat při brodění řek větší pozor.

Jenže ty další výpravy budou muset chvíli počkat. S Bocas se pro tento výlet loučím. Zítra sbalím pár svršků, které přežili zdejší vlhké klima bez plísně, přihodím pár mušlí, čokoládových koulí a pozítří sedám na vodní taxi do Almirante, odkud odjíždí autobus do Panama City. Tohle místo i lidé mi za ten čas tady hodně přirostli k srdci, takže loučení bude těžké. Řekla jsem vám už, co znamená Tesoro Escondido? Je to španělsky „skrytý poklad“. Monica nemohla vybrat příhodnější jméno.