Přesnou kapacitu neznám, ale bude to něco kolem 18 lidí. To je tak akorát, aby jste se nenudili, pomohli zaměstnat pár lidí z místní indiánské komunity, no a samozřejmě i zážitkuchtivé dobrovolníky.
Toto místo není nic pro turisty, kteří touží po 5* standardu, nebo all-inclusive balíčcích. Žádný extra luxus tu nenajdete, Monica vás bude přesvědčovat, aby jste šetřili vodou, protože se tu využívá ta dešťová a má své limity a taky elektřinou, kterou zde zajišťují jen solární panely. Proto Monica všechny předem upozorňuje - toto není hotel, ale eco-lodge. Ale každopádně má tahle lodge šmrnc. Na Moničin kreativní talent zde narazíte na každém rohu. Stěny jsou prosvětleny recyklovanými skleněnými lahvemi, stěny jsou pomalovány, balkóny ověšeny ručně vyrobenými květináčemi a stoly zdobí obrázky, které Monica vytvořila opět z recyklovaného skla a úlomků lastur nalezených na místní pláži.
Já jsem ubytovaná v hlavní budově, hned vedle kuchyně. Přestože můj pokoj přes den sdílím s Monicou, která zde má svůj pracovní stůl a využívá ho tedy jako pracovnu, je to pořád to nejluxusnější ubytování během mého pobytu ve Střední Americe. Je zajímavé zjistit, jak moc je pojem „luxus“ relativní. Pro mne to momentálně znamená tekoucí teplá voda. Po příjezdu jsem se neovládla a pod sprchou se tetelila blahem snad 10min i přes Moničiny prosby o úspornost.
V hlavní budově se kromě kuchyně a restaurace (stůl a židle na terase) nachází i pokoj Connie (cosi jako parťačka ve věku mé maminy) a několik pokojů pro hosty.
Máme i vlastní pláž. Malinkou. A téměř stále prázdnou. Okolí nabízí hostům tolik možností najít si zákoutí jen sami pro sebe, tak proč zůstávat u hotelu, ehm.. tedy u lodge.
Další nedílnou součástí hotelu jsou psi. A kočky. Zatím jsem napočítala 6 psů a 3 kočky. Erika by to tu milovala, také se tu ujímají opuštěných zvířátek J. A musím říct, že tomu huskymu, na jehož jméno si nemohu vzpomenout, ani Chi-chi, což je čau-čau křížený s ovčákem, ani Mikymu, což je středně velká chlupatá koule neurčitého původu, jejich dlouhé kožichy v tomto podnebí vůbec nezávidím.
Což mi připomíná zážitek s předvčerejší noci. Během pobytu v La Iguana v Kostarice jsem zažila zemětřesení. Nic extra děsivého, nicméně, jak mi odhalila Rut, toto zemětřesení střední intenzity dokonce zmínila i česká media, takže cítit opravdu bylo. Probudilo mě uprostřed noci, kdy se celý náš domeček klepal. Ale než jsem stihla pořádně zpanikařit, bylo po všem. To samé se mi přihodilo předevčírem v noci. Intenzivní třesení mne probudilo uprostřed noci. Říkala jsem si: „Sakra, už zase. Ta oblast Střední Ameriky je tedy aktivní..“ Jenže tentokrát to trvalo nějak podezřele dlouho. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozkoukala a zjistila, že mi otevřenými dveřmi z terasy vlezla do postele kočka a teď si tam v kožichu honí blechy tak intenzivně, že to klepe celou postelí…
Žádné komentáře:
Okomentovat