středa 7. března 2012

Nezvaný host, 43. den, 7.3.2012

Dnes si jdu po těch minulých fotkách napravit reputaci. Hlavně u mé Barči a u Janičky, kterým je určitě líto, že tu nemohou být se mnou.  A jak je obě znám, po tomhle příspěvku budou moc rády, že zůstaly sedět doma.

V tomhle místě se moc nepaří. Monica žádné bujaré večírky nepodporuje. Snaží se, aby tu její hosty nic a nikdo nerušil. I když po pravdě, neumím si moc představit, že by mohl být někdo hlučnější, než oceán, co nám tu bouří pod okny. Pár hostů už odjelo, protože kvůli němu nebyli schopni usnout. Mě to naštěstí spíš uklidňuje. Ale to jsem odbočila. No, každopádně je to tu tak, že se v sedm podává večeře a kolem půl deváté se všichni s naplněnými pupky rozchází do svých domečků a pokojů.

A stejně tak to probíhalo i předevčírem. Všichni, včetně Connie, se odebrali na kutě. Takže jsem tu byla sama, když se přiřítil vykulený pár z Turtle cabiny, že mají na trámu pod střechou hada. No, já se tedy hadů nebojím. Ovšem pouze pokud nejsou jedovatí. Jenže jak poznat, který jedovatý je a který ne?  Takže jsem zbaběle zahodila šanci zahrát si na hrdinku a raději vzbudila vysílačkou Monicu. Ta slíbila poslat Jima. A protože jsem zvědavec, vnutila jsem se do Turtle cabiny na noční návštěvu.

Jim jako zkušený hadolovec naběhl s krabicí a koštětem. Tak tady se ten nezvaný návštěvník uvelebil. Přímo nad postelí. Tak ho také Jamie objevila. Před usnutím zírala do stropu. Umím si docela představit, že po takovém pohledu by se pár mých kamarádek už z postele samo nezvedlo J.



Ale Jim očividně věděl, jak na něj. Od ocásku ho pěkně namotal na donesené koště, shodil do krabice a pelášil s ním ven na ulici. Hlavně co nejdál  od našich slepic.



Tak tohle je prý ještě hadí mimino. Jim nás poučil, že v dospělosti může dorůst až do čtyř metrů. Tak si říkám, že může být rád, že nemusel na koště namotávat jeho taťku. Ten by se asi pronesl J





No a nakonec jsem za tu hrdinku přeci jen aspoň trochu byla. Jediná jsem nadšeně kývla na nabídku si ho vzít do rukou. Jen jsem jaksi zapomněla na fakt, že nejedovatost ještě neznamená, že had nemůže kousat. A tak mě to hadí mrně celkem vyděsilo, když se mi pokusilo zahryznout do ruky. Naštěstí se nestrefil a tak jsem tuhle příhodu zvládla bez šrámu a s fotkou do deníčku J




Žádné komentáře:

Okomentovat