Pobyt v Manile je dost jednotvárný. Když zrovna nikdo z Nataleho velké rodiny neslaví narozeniny, neodlétá do USA, či se nežení, tak se slaví aspoň víkend, nebo zvou na oběd/večeři jeho sousedé a někdo z jeho početných italských přatel. Ne, že bych se stihla nudit, stále je tu plno lidí, dobrého jídla i zábavy. Ale pobyt na Bali a v Singapuru, se všemi těmi tradičními turistickými aktivitami, bude příjemné zpestření.
Singapur je z Manily něco přes tři hodiny letu a asi byste těžko hledali dva tak extrémně odlišné světy. Manila, plná špíny, smogu, naprostého dopravního chaosu a chudoby. Singapur se naopak chlubí jednou z nejrozvinutějších světových ekonomik. Cesta z letiště do města je lemovaná pečlivě zastřiženými trávníky a stromy, golfovými hřišti a tisíci květináči s kvetoucíma květinama. Nikde ani lísteček, natož odpadek. Doprava je klidná, nikdo netroubí a všichni respektují pravidla. Natale ještě pamatuje Singapur jako ošklivé, chudé město, ale dnes tu asi těžko budete hledat starý dům. Vše je kompletně přestavěné, nové. Vypadá to tak dokonale, až se se shodujeme, že to za pár dní musí být docela nuda. Ale tolik času tu stejně nemáme.
Od našeho hotelu je nedaleko China town. Salvatore dostal geniální nápad zkusit tam objevit někoho, kdo ještě vyrábí hand pulled noodles. Jde o speciální čínskou techniku výroby nudlí, která se dnes, v době snadno dostupných komerčně vyráběných nudlí, moc nevidí. Se Salvatorem jsme kdysi na toto téma prolézali internet a nezávisle na sobě i společně se pokoušeli ji napodobit. Ale nikdy se nám nepodařilo dosáhnout těsta elastického tak, aby vydrželo několik natažení a neskončili jsme místo nudlí jen s drobením do polévky. Takže objevení malé zaplivané restaurace Noodle Man v Singapuru jsem prožívala jak malá holka vánoce. A tady už je Mr. Noodle Man osobně:
Těsto zručně několikrát zamotá, pobouchá, šestkrát přeloží, natáhne do konečné podoby nudlí a už nese do woku s vařicí vodou. To celé trvá asi minutu. Prý je dokáže přeložit a natáhnout až 15x. Že to vypadá snadně? Tak si to zkuste osobně. Přeji hodně štěstí. Mr. Noodle Manovi prý trvalo 8 let, než to vypiloval. Raději si udělejte výlet do Singapuru, za pár dolarů si tu můžete vybrat, s čím vám tuhle specialitu naservírují.
China towny miluji i v Evropě, ale tak autentický jako tady jsem ještě neviděla. Salvatore vypadá, že toho má pro dnes dost, tak ho taxikem posílám zpět do hotelu. Hodlá sledovat tenisový zápas Berdicha s Federem. Jediný tenista, který mě zajímá, na mě čeká doma na Jalůvčí, takže já se raději vrhám zpět užít si tuhle, pro mne tak exotickou, atmosféru. Jsou tu stovky stánků, kde vám připraví cokoli, od mušlí, polévek a nudlí až po pracečí vnitřnosti, žabí stehýnka a sušené červy. V krámcích pořídíte především nezbytné dekorace opice na blížicí se Čínský nový rok plus další cetky, ale i sušené maso a mořské potvory, řasy, kořínky, ptačí hnízda, desitky druhů hub, bylinky, čaje a spoustu dalších ingrediencí, o jejichž použití nemám tušení.
A protože ještě nemám dost, přejíždím místním perfetně fungujícím metrem dvě stanice do Indické čtvrti Little India. Tohle jsem si na Singapuru zamilovala. Je to jedno z těch měst, kde společně bez problémů žijí lidé odlišné národnosti a vyznání. Singapur má 50% budhistů, zbytek jsou muslimové, hindujisti, křesťané. Potkáte tu Číňany, Malajce, Indy, Japonce i bělochy, mixuje se tu angličtina s mandarinštinou a tahilštinou.. a přesto to všechno funguje.. Dokonce lépe, než ve většině zemí na světě.. Tak mi nevyprávějte, že mísení kultur je spatně...
Tak teda Little India. Odtud bych si zas k nám na Tyršovku moc ráda přestěhovala jeden ze stovky místních zeleninových stánků. Plno čerstvých druhů bylinek, koření a zeleniny, ráj pro všechny milovníky kari. V jednom krámku už se neudržím a kupuji aspoň sušené krevety a pytlík muškátového oříšku.
Objevuji i krytou tržnici s jídlem. Sem na rozdíl od China townu moc turistů nechodí. Evidentně jsem tu jediná bílá a cítím, že přitahuji pozornost. Jeden z místních stánkařů na mne haleká, ať zkusím jeho pakoru s banánem. Vlastně proč ne. Před očima mi ji poctivě zasypává cukrem, oblévá ghí (indické přepuštěné máslo), hbitě do ní balí banán a smaží na pánvi.
Dobrá, dnes nebudu řešit ani hygienu, ani kalorie. Samozřejmě je to moc dobré a levné. A nakonec za mnou ke stolu ještě přiběhnou s miskou curry, prý na ochutnání. Tohle mě na sólo cestování baví. Nejen, že jsem se nikdy necítila v ohrožení, ale naopak jsou většinou místní k samotné ženské daleko přívětivější, než k běžným turistům.
V curry cítim skopové, ale dárky se neodmítají, takže kromě kalorií dnes neřeším ani maso...
A jídlem dnešní den i končí. Večer vyrážíme otestovat proslulé Singapurské kraby. Kraby miluji. Dávám si jednoho na chilli a je obrovský.. A skvělý.. Nejlepší krab, co jsem kdy jedla.. Sedíme vedle na terase vedle řeky, venku je stále kolem třiceti, před námi nádherně osvětlené velkoměsto, všude plno restaurací, barů, hudby, lidí.. A já si zas přijdu trochu nepatřičně. Mám právo mít se takhle dobře?
