Přemýšlím, o kolik příjemnější by byl život, kdybychom uměli být spokojení jen s tím, co máme. Chápu, že sedět na zadku a být prostě šťastní asi není z evolučního hlediska výherní strategie. Ale v určitých situacích je tahle naše vrozená touha po něčem jiném dost nesmyslná. V Manile jsem u místni ženské části populace centrem obdivu. Lichotí mi, jak jsem krásná, protože mám světlou pleť, jejich koupelny jsou plné vybělovacích krémů a před sluncem se schovávají pod deštníky. Když jim vyprávím, že u nás zas frčí samoopalovací krémy a holky riskují vrásky i rakovinu vystavováním těla přímému slunci, jen aby měly pleť jako ony, smějí se a myslím, že mi moc nevěří. Stejně tak já, holka vychovaná v mírném pásu, utíkám před zimou za tisíce kilometrů, abych se ohřála, zatímco místní nejraději tráví čas v místnosti s klimatizací vymrazenou pod dvacet stupňů. V rozvojových zemich to ještě jde, ale Singapur je bohatý, před klimatizací tu neutečete nikde. Venku vás praští 32C, zatímco v obchodech, restauracích, metru i taxících mrznu.
Při návštěvě nádherných zahrad v zálivu se jdeme podívat i do dvou místních megaskleníků. Jeden je zaměřen na středozemní klima. Chápu, že pro Singapurce je to exotika, ale obdivovat astry či strádajicí břízy, je pro mne trochu nuda. I když kvetoucí sněženky bych tu vážně nečekala. 12 měsíčku už v dnešní době ztrácí svůj patent na pohádková kouzla. Druhý skleník slibuje simulaci deštného pralesa. A hádejte co? I tady v tom ohromném prostoru jede klimatizace na plné obrátky! Takže varování: do Singapurského tropického pralesa si nezapomeňte přibalit svetr!
Ale jinak musím přiznat, že celé zahrady jsou opravdu ohromující. Kromě skleníků jsou tu i nádherné venkovní zahrady a záliv s pláží, kde se určitě není problém zabavit celý den.
Sigapur určitě stál za návštěvu. Umím si představit, že bych se tu dokázala zabavit celý týden. Salvatore si na památku odváží ze vší té klimatizace chřipku, díky které prožije většinu svého následujícího pobytu na Bali v posteli.
